Reportáž z Dolního Újezdu, který má necelých 2 000 obyvatel a přesto dokáže hrát 2 nejvyšší soutěž v juniorské kategorii, si vzaly, tentokrát, na starosti naše sešívky, kterým moc děkujeme.

Vítězný výjezd pro 5 bodů do Dolního Újezdu

V sobotu 16. listopadu jsme po velice ranním srazu na Opatově vyrazili do obce Dolní Újezd v Pardubickém kraji. Odvoz nám byl zajištěn velice luxusním autobusem, takže si každá hráčka mohla udělat pohodlí na dvousedačce a dospat cenné hodiny spánku.

Po příjezdu cca v 9.20 jsme se musely vrhnout do šaten, bleskově se převléct a podstoupit rychlorozcvičku, která mohla být také jednou z příčin výsledku prvního setu. První set tedy začal z naší strany velmi vlažně a pomalu, nepřispěly k tomu také ani nízké stropy, které dělaly problémy i hráčkám Dolního Újezdu. Ztráta, kterou jsme nabrali na začátku setu se velice špatně snižovala, první set proto skončil prohrou 23:25.

Do druhého setu jsme však už nastoupily pořádně rozehřáté a na soupeřky jsme zatlačily hned od začátku. Druhý set i přes to skončil velice vyrovnaně, ovšem tentokrát naší výhrou 26:24. Ve třetím setu měly soupeřky výpadek, skóre tedy skončilo na čtrnácti bodech a to 25:14 výhrou pro nás. Následně přišel náš kritický čtvrtý set, ve kterém se soupeřky nečekaně zvedly a výpadek přešel na naši stranu. Dolní Újezd tedy tento set zvítězil 25:20.

Nastal tedy tiebreak, ve kterém jsme však uplatnili taktiku hlavně přehrát, nechme soupeře udělat chybu, která se vyplatila a my zvítězili 15:13. Konečné skóre na sety tedy bylo 3:2 pro nás.

Po lehké pauze následovala odveta, do které jsme nastoupily už zvyklé na halu a na příjemné fanoušky s trubkami. První set jsme vyhráli 25:19, druhý set se nám také podařilo zvítězit, a to 25:22 a do třetice se nám podařilo udolat soupeře těsnou výhrou 26:24. Oba týmy prokázali velkou bojovnost a velké odhodlání a výhra nebyla vůbec jednoduchá.

Po lehkém přípitku v nedaleké hospodě, nezletilí samozřejmě zůstali stát před hospodou, jsme vyjeli se zastávkou v McDonaldu do Prahy.

Hlásí se Slávistky,

Mikulovka olé!

Pár trenérských postřehů:

V prvním zápase za stavu 1:1 na sety, je drtíme, vedeme 16:4, 18:6, vyhráváme 25:14 a říkáme si: pojďme chytit začátek 4 setu, dostat je pod sebe a už se nezvednou. Jasný tréňo. Takže 1:7, prohráváme? Za 2 minuty je srovnáno? Nakonec prohráváme a mě to stále nedochází, jak můžeš prohrát set, když v tom předešlým je úplně vymažeš. pátém setu , tečeme 11:13 a jsme nervózní. Soupeř asi ještě víc a dělá děsný chyby. My naštěstí ne a to ve zkráceném setu stačí na vítezství. Uff.

Prostě si přísaháš, že se nebudeš nervovat, budeš si to užívat. Nejde to. V tom je kouzlo dívčího volejbalu:-)

Jinak skvělej rozhodčí, skoro bych si myslel, že ho to bavilo. Dobří domácí fans, který nás po zápasech, pozvali do místní sokolovny, kde se slavilo nějaké výročí, na pivko.


Děkujeme